Podobenství II: [v literárním smyslu], řecky parabole, česky vlastně přirovnání, příměr, jenž »zjišťuje nějakou podobnost mezi známou skutečností ze zkušenosti a mezi nějakou duchovní, abstraktní, náboženskou, mravní pravdou; je to obraz vybraný ze všedního života, obraz, kterým se něco nového, méně známého znázorňuje, ilustruje něčím známějším, je to shledávání platnosti zákonů Božích stejně v přírodě jako ve světě ducha« [Žilka, Podobenství Ježíšova, 1930].

1. Už ve SZ máme náběhy k p. Nejvýraznější z nich je Nátanovo p. o malé ovečce chuďasově a bohatci, který mu ji vzal k pohoštění hosta [2Sam 12:1 - 2Sam 12:14]; dále o vdově, jejíž jeden syn zabil druhého [2Sam 14:4 - 2Sam 14:20], o vojínu, jenž nechal uprchnouti zajatce [1Kgs 20:35 - 1Kgs 20:42] o vinici [Isa 5:1 - Isa 5:7], o dvou orlicích [Ezek 17:1 - Ezek 17:10] o lvím mláděti [Ezek 19:1 - Ezek 19:9], o Ahole a Aholibě [Ezek 23:1 - Ezek 23:49], o vřícím hrnci [Ezek 24:1 - Ezek 24:14]. Judg 9:8 - Judg 9:20 o stromech, jež si zvolily krále, je však spíše alegorie než podobenství.

2. Podobenství Ježíšova nejsou alegorie [jinotaje], t. j. nejsou to smyšlené příběhy, při nichž nezáleží na některé pravděnepodobnosti, jen když skrytý, hlubší, domněle pravý duchovní smysl je dobře vyjádřen. V alegorii každá jednotlivá podrobnost obrazného vyprávění má skrytý, jinotajný smysl. V pravém podobenství se obrazný příběh rozvíjí samostatně, podle své vnitřní zákonitosti, a je toliko v jednom bodě přirovnáván k hlubšímu, duchovnímu smyslu. V praxi ovšem jsou časté smíšené typy, t. j. podobenství s některými alegorickými rysy. Za časů Ježíšových Židé ovšem namnoze vykládali alegoricky téměř celý Starý Zákon. Na př. pobyt lidu izraelského v Egyptě, domu služby, býval chápán jako alegorický příběh duše zotročené hříchem, strádající pod jeho tyranstvím a konečně milostí Boží vykoupené a uvedené do stavu svobody. I když některá podobenství Ježíšova přecházejí do alegorie [na př. Matt 21:33 - Matt 21:41 ; Matt 22:2 - Matt 22:14 ; Matt 25:14 - Matt 25:30], přece v celku p. Ježíšova alegorie nejsou. Ježíš sám nepokládal svá p. za nějaký druh tajuplného, esoterického, t. j. jenom pro »vnitřní« kruh zasvěcenců určeného učení. Vždyť se sám diví [Mark 4:13], jak je možno, že učedlníci nechápou věci tak jasné, když přece jim jest dáno znáti »tajemství« království Božího. Ovšem, téměř všechna p. jednají o království Božím. A tato zvěst o království Božím byla jistě jedním z nejtemnějších předmětů Ježíšova kázání. Je to mystérium, tajemství. Je dějinnou skutečností, že současníci nepochopili tohoto poselství vůbec anebo si je nesprávně vykládali. Na tuto skutečnost se vztahují záhadná slova u Mark 4:11; Matt 13:10 - Matt 13:16. Zdá se, že byla dvě období v Ježíšově užívání p. jako zvěstovatelského prostředku. Mluvil sice v p-ch v celé šíři své působnosti [Mark 3:23; Luke 6:39 ; Luke 7:40 - Luke 7:50], ale od určité doby užíval tohoto prostředku převážně [Matt 13:3; Mark 4:2]. Podle Matt 13:34n proto, že tak bylo předpověděno skrze proroka [sr. Ps 49:4n ; Ps 78:2n], podle Matt 13:10 - Matt 13:16 proto, aby nekající posluchači, kteří nepřátelsky číhali na každé jeho slovo, opravdu nepostihli plný dosah duchovní pravdy, kterou vykládal svým učedníkům v soukromí [Mark 4:33n]. Nesmíme také zapomínat, že u Mark 4:9 - Mark 4:11 jde o citát Isa 6:9n, jenž mluví o zatvrzení a zavržení; snad na tento případ myslil Ježíš i u Matt 11:25. Království Boží samo o sobě bylo »tajemstvím«. A tak se mnohým zatvrzelcům i p. o Božím království stala tajemstvím.

3. Je zajímavé, že Janovo evangelium nemá p. Ani tento výraz se v něm nevyskytuje. Co Blahoslav v John 10:6 překládá slovem »podobenství«, zní v řečtině nikoli parabole, nýbrž paroimia, t. j. příměr. Je to arci příbuzný druh, ale přece odlišný. Janovské příměry - jsou to vedle drobnějších hlavně dva: pastýř a ovce v kap. 10 a vinný kmen s ratolestmi v kap. 15 -jsou spíše alegorie. Ještě příměr o vinném kmeni se nejvíce blíží synoptickým p-m, ale již začátek »Já jsem vinný kmen pravý a Otec můj vinař jest«, naznačuje patrně, že zde není příběh nebo přírodní proces jako obraz duchovního dění, nýbrž jinotajné vylíčení nebo spíše naznačení intimního, mystického vztahu mezi učedníky a jejich Mistrem. Druhý příměr pak o pastýřích a ovcích již mnohostí a rozmanitostí rysů - dveře, zloděj a námezdný pastýř, vlk, ovčinec, jiné ovce atd. - a spletí obrazu a věci ukazuje zřejmě, že máme před sebou jiný literární útvar, alegorii.

4. V křesťanské literatuře p. vznikla a zanikla s Ježíšem. On je přivedl na vrchol, takže nebyla napodobena, poněvadž ve své tvořivosti a kráse jsou nenapodobitelná. Pokusil-li se Pavel o něco podobného v obrazu o ušlechtilé štěpné olivě, jejím kořeni a větvích z plané olivy [Rom 11:16 - Rom 11:24], nevytvořil jadrné p., nýbrž běžnou alegorii. P. Ježíšova vynikají názorností, jednoduchostí a průzračností. Od většiny tendenční rétoriky se liší svou jemnou, taktní nevtíravostí, jejich mravní poučnost nekřičí, nepíchá do očí, nebolí a tím neodpuzuje. Ježíš bere materiál ke své obrazné zvěsti z nejrůznějších oblastí; půda s trním, bodláčím, kamením, kvítí a stromy, obilí a koukol, hořčice a fík, vinařství a sadařství, úroda a neplodnost, ptáci, psi a ovce, sůl a světlo, poklad a perla, lampa a kvas, rodina a svatba, lékař a soudce, peníze a obchod, stavba a válka, hostina a pohřeb, přátelství a zloba, ztráta a zisk, pán a otrok, věřitel a dlužník, děti a vdova, pastýř a zahradník, rozsévač a žnec, majetník a nájemce, boháč a chuďas, král a žebrák, rodiče a děti, kněz a levita. Mnohé z těchto obrazů ovšem jsou připraveny už použitím starozákonním a mají ze SZa určitý smysl.

F. Žilka roztřídil p. a obrazné výroky Ježíšovy podle jejich obsahu do šesti skupin. Uvedeme je, připomínajíce ovšem, že je možné třídit a zařazovat také jinak, protože toto zařazení je založeno na jistém pojetí a výkladu p., který není ve všem nesporný. Tento přehled však jistě pomůže i tím, že ukazuje, která z p. a obrazných výroků jsou obsažena v jediném nebo ve dvou nebo ve všech synoptických evangeliích.

I. Podobenství o zákonech království Božího.

1. Poklad a perla [Matt 13:44 - Matt 13:46]. 2. Stará záplata [Mark 2:21 - Mark 2:22; Matt 9:16 - Matt 9:17; Luke 5:36 - Luke 5:39], 3. O rozdílné půdě [Mark 4:3 - Mark 4:9 , Mark 4:14 - Mark 4:20; Matt 13:3 - Matt 13:9 , Matt 13:19 - Matt 13:23; Luke 8:5 - Luke 8:8 , Luke 8:11 - Luke 8:15]. 4. Símě samočinně rostoucí [Mark 4:26 - Mark 4:29]. 5. Hořčičné zrno [Mark 4:30 - Mark 4:32; Matt 13:31 - Matt 13:32; Luke 13:18 - Luke 13:19]. 6. Kvas [Matt 13:33; Luke 13:20]. 7. Koukol mezi pšenicí [Matt 13:24 - Matt 13:30]. 8. Sadba [Matt 15:13]. 9. Síť [Matt 13:47 - Matt 13:50]. 10. Oheň a meč [Matt 10:34 - Matt 10:35; Luke 12:49 - Luke 12:51]. 11. Brána a cesta [Matt 7:13; Luke 13:24]. 12. Kříž [Mark 8:34; Matt 16:24; Luke 9:23]. 13. jako děti [Mark 10:15; Matt 18:3]. 14. Uchem jehly [Mark 10:25; Matt 19:24; Luke 18:25]. 15. Děti a štěňata [Mark 7:24 - Mark 7:28; Matt 15:21 - Matt 15:27]. 16. K ovcím ztraceným [Matt 15:24 ; Matt 10:6]. 17. Ztracené, hledané, nalezené statky [Matt 18:12 - Matt 18:14; Luke 15:4 - Luke 15:32]. 18. Dva bratři [Matt 21:28 - Matt 21:32]. 19. Neúrodný fík [Luke 13:6 - Luke 13:9]. 20. O hostině a nehodných pozvaných [Matt 22:1 - Matt 22:14; Luke 14:15 - Luke 14:24]. 21. Dělníci na vinici [Matt 20:1 - Matt 20:16]. 22. O pronajaté vinici [Mark 12:1 - Mark 12:12; Matt 21:33 - Matt 21:45; Luke 20:9 - Luke 20:19].

II. Podobenství o vztahu k Bohu.

23. Služba dvěma pánům [Matt 6:24; Luke 16:13].

24. Dva dlužníci [Luke 7:41 - Luke 7:43]. 25. Pán a služebník [Luke 17:7 - Luke 17:10]. 26. Svěřené hřivny [Matt 25:14 - Matt 25:30; Luke 19:12 - Luke 19:27]. 27. Synové prosby [Matt 7:9 - Matt 7:11; Luke 11:11 - Luke 11:13]. 28. O prosícím příteli [Luke 11:5 - Luke 11:13]. 29. Vdova a nespravedlivý soudce [Luke 18:1 - Luke 18:8].

III. Podobenství o lidském životě.

30. Sůl [Mark 9:49 - Mark 9:50; Matt 5:13; Luke 14:34 - Luke 14:35];

31. Lampa na svícnu [Mark 4:21 - Mark 4:22; Matt 5:15 - Matt 5:16; Luke 8:16 - Luke 8:17]. 32. Město na hoře [Matt 5:14]. 33. Strom a ovoce [Matt 12:33; Luke 6:43 - Luke 6:44]. 34. Pokladnice srdce [Matt 12:34 - Matt 12:35; Luke 6:45 sr. Mark 7:15 - Mark 7:20], 35. Pokladna se starými a novými věcmi [Matt 13:52]. 36. Na skále a na písku [Matt 7:24 - Matt 7:27; Luke 6:47 - Luke 6:49]. 37. Pošetilý boháč [Luke 12:16 - Luke 12:21]. 38. Boháč a Lazar [Luke 16:19 - Luke 16:31]. 39. Příprava na stavbu a na válku [Luke 14:28 - Luke 14:33]. 40. Trám v oku [Matt 7:3 - Matt 7:5 ; Matt 6:41 - Matt 6:42]. 41. Cestou k soudu [Matt 5:25 - Matt 5:26; Luke 12:58 - Luke 12:59]. 42. Také druhou tvář [Matt 5:39 - Matt 5:41; Luke 6:29]. 43. Rozdvojenost [Mark 3:22 - Mark 3:27; Matt 12:22 - Matt 12:30 , Matt 12:43 - Matt 12:45; Luke 11:17 - Luke 11:26].

IV. Podobenství o posledních věcech.

44. Fík na jaře [Mark 13:28 - Mark 13:29; Matt 24:32 - Matt 24:33; Luke 21:29 - Luke 21:31]. 45. Blesk [Matt 24:27; Luke 17:24]. 46. O desíti družičkách [Matt 25:1 - Matt 25:13]. 47. Zloděj v noci [Matt 24:43 - Matt 24:44; Luke 12:39 - Luke 12:40]. 48. O bdělých služebnících [Mark 13:33 - Mark 13:37; Luke 12:35 - Luke 12:38]. 49. Věrný a nevěrný služebník [Matt 24:45 - Matt 24:51; Luke 12:41 - Luke 12:48]. 50. Osidlo [Luke 21:34 - Luke 21:35]. 51. Mrtvola a supi [Matt 24:28; Luke 17:37].

V. Obrazné příběhy.

52. O nepoctivém správci [Luke 16:1 - Luke 16:12].

53. Hostina [Luke 14:8 - Luke 14:14]. 54. Necitelný věřitel [Matt 18:23 - Matt 18:35]. 55. Milosrdný Samaritán [Luke 10:25 - Luke 10:37]. 56. Farizeus a celník [Luke 18:9 - Luke 18:14].

VI. Obrazné výroky.

57. Nemocný lékař [Luke 4:23]. 58. Lékař pro nemocné [Mark 2:17; Matt 9:12 - Matt 9:13; Luke 5:31 - Luke 5:32]. 59. Přítomnost ženichova [Mark 2:18 - Mark 2:20; Matt 9:14 - Matt 9:15; Luke 5:33 - Luke 5:34]. 60. Oko světlem těla [Matt 6:22 - Matt 6:23; Luke 11:34 - Luke 11:36]. 61. Perly [Matt 7:6]. 62. Míra [Mark 4:24; Matt 7:2; Luke 6:38]. 63. Komár a velbloud [Matt 23:24]. 64. Slepí vůdcové [Matt 15:14; Luke 6:39]. 65. V ovčím rouně [Matt 7:15]. 66. Ovce bez pastýře [Mark 6:34; Matt 9:36]. 67. Ovce mezi vlky [Matt 10:16; Luke 10:3]. 68. Jako hadi a holubice [Matt 10:16]. 69. Kvočna a kuřátka [Matt 23:37; Luke 13:34]. 70. Žák a učitel [Matt 10:24 - Matt 10:25; Luke 6:40]. 71. Třtina [Matt 11:7 - Matt 11:8; Luke 7:24 - Luke 7:25]. 72. Žeň a dělníci [Matt 9:37; Luke 10:2]. 73. Ve tmě a na světle [Matt 10:27; Luke 12:3]. 74. Hrající a plačící děti [Matt 11:16 - Matt 11:17; Luke 7:31 - Luke 7:32].

Při výkladu p. je třeba především pokusit se zjistit, pokud je to možno, do jakého rámce a do jaké souvislosti je zařazeno a jakou konkretní situaci předpokládá, a pak vystihnout základní zvěst, jíž p. na tuto situaci odpovídá. Potom můžeme pochopit, co je trvale platný smysl p. i pro jiné, pozměněné situace. Mnohá p. měla původně smysl útočného, usvědčujícího důkazu [Matt 21:28 - Matt 21:32 , Matt 21:33 - Matt 21:43; Luke 7:36 - Luke 7:48 ; Luke 10:25 - Luke 10:37] pro nepřátele Ježíšovy, mnohá byla prvotní církví zařazena tak, že odpovídala na její změněné postavení. Nesmíme také zapomínat na to, že mnohá p. jsou výrazem t. zv. realisované eschatologie, t. j. zvěstují království Boží, jak bylo už uskutečněno v Ježíši Kristu.